Jak jsem přišla na chuť hamburgerům

Vždy jsem byla přesvědčená o tom, že hamburger je divné, nezdravé, nechutné jídlo z rychlého občerstvení, kterým se živí tlustí Američané. Manžel tento můj názor nesdílí a čas od času vzpomíná, jak když byl malý kluk, každý rok o prázdninách při cestě na tábor obědvali v McDonaldu. Pod tíhou výhružek, že mne tam také jednou vezme na oběd nebo na večeři, jsem začala zjišťovat, co všechno se v těch hamburgerech vlastně ukrývá za tajemství. Po hodině pročítání receptů, světe div se, jsem dostala na toto mnou opovrhované jídlo obrovskou chuť, a tak jsem se s nadšením vrhla do jejich přípravy. Jestli je výsledkem ten jediný pravý hamburger, to netuším. Ke spokojenosti mi úplně stačí, že jsme si všichni velmi pochutnali a že hrozba návštěvy rychlého občerstení byla zažehnána.

Receptů na zaručeně jediné pravé hamburgerové housky jsem našla několik. Mírně se od sebe lišily. Inspirovala jsem se jimi a vytvořila variantu vlastní, ve které jsem ke kynutí použila pšeničný kvásek.

Z vykynutého těsta jsem vytvarovala kuličky,...

...které jsem na plechu mírně zploštila,...

...nechala ještě asi dvě hodiny dokynout...

...a po potření mlékem a posypání sezamem...

...upekla do zlatohnědé barvy.

Na náplň jsem použila mleté maso, které jsem lehce osolila a uplácala z něho placky trochu větší než housky. Ty jsem potom upekla v troubě, položila na ně plátek sýra a ještě teplé plnila do housek. Přidala jsem plátek osmažené slaniny, kolečko červené cibule a list ledového salátu. A pak svedla urputný boj o to, že nejprve se fotí a až potom jí.