Lipnice nad Sázavou

Stalo se u nás již dobrou tradicí, že první srpnový týden trávíme s kamarády stanováním v Lipnici nad Sázavou. A tak jsme i letos sbalili stan, spacáky, plavky a nočník a vyrazili v plném počtu – já, manžel, děti a kvásek.

Před pár lety přišel jeden kamarád s nápadem postavit si pec. Jak přesně stavba probíhala znám jen z vyprávění, neboť ten rok jsem se Lipnice neúčastnila. Výsledkem byla velmi pěkně vypadající pec Berta, která na louce stojí dodnes. Nicméně po pár pokusech, kdy z jejich útrob vyšla místo chleba černá koule se syrovým těstem uvnitř, seznali kamarádi, že pro pečení není vhodná. Od té doby slouží Berta jako dekorace a místo pro odkládání horkého plátu z ohniště.

Manželova nevinná poznámka dva dny před odjezem o tom, že je zvědav, zda pec ještě stojí a jestli bych v ní nechtěla vyzkoušet péct chleba, způsobila, že jsem celé dva dny nedokázala přemýšlet nad ničím jiným. Kvásek s námi nakonec cestoval. Chleba i housky, které z hlubin Berty vyšly byli trošku sušší než z běžné trouby, byly provoněné lesem a moc dobré.

A jak se tedy v takové peci peče? Příprava těsta je úplně stejná jako vždy. Zato příprava pece je o něco složitější než zapnutí trouby otočením dvou knoflíků. Osvědčil se nám následující způsob. V peci jsme nejprve pořádně zatopili a udržovali oheň minimálně půl hodinu, aby se pořádně prohřála.

Pak jsme přestali přikládat, rozhrnuli uhlíky ke stranám a nechali celou pec chladnout tak, až jsem do ní víceméně mohla na chvilku strčit ruku a mouka nasypaná doprostřed jen velmi pomalinku tmavla. To byla ta správná chvíle na vsazení pečiva.

Když bylo pečivo úspěšně uvnitř, zavřeli jsme vstupní otvor i komín kamenem a utěsnili drny.

Po dvaceti minutách jsme pec s napětím otevřeli. Uvnitř na nás čekaly do zlatova vypečené křupavé housky.

Při pečení chleba jsme postupovali úplně stejně, jen jsme ho nechali v peci zavřený hodinu. Ven se vykutálel kaštanově hnědý, zvonivý bochních, po kterém se okamžitě slehla zem.