Přípravy na vánoce

Stalo se u nás doma již skoro tradicí, ozdobit vánoční stromeček, nebo spíše větvičku, malovanými medovými perníčky s červenou stužkou. Tyto jedlé ozdůbky mají mnoho výhod. Nejen, že si užijeme krásný společný čas při jejich vytváření, medově provoní celý byt, každý rok jsou jiné, originální a neopakovatelné, ale hlavně – po Vánocích je SNÍME.

Na pečení perníčků se mi letos nepodařilo najít celé odpoledne času, a tak jsem je nakonec pekla jakoby jen tak mimochodem celý týden. Vždy, když jsem pekla chleba nebo nějaké jiné pečivo, vytáhla jsem z ledničky kousek těsta, připravila jeden plech perníčků a využila rozehřáté trouby po pečení pečiva. Nebo jsem pár kousků přidala přímo na plech ke chlebu.

Na zdobení jsme si nakonec vyhradili předvánoční nedělní odpoledne. Děti u toho samozřejmě nemohly chybět. Už chystání zdobících kornoutků mě však mělo varovat, že to nepůjde jen tak. Na jejich všetečné dotazy o tom, jak se kornoutky skládají jsem trpělivě odpovídala, že nevím, musím si to vyzkoušet a snad si vzpomenu. Nakonec mě jako každý rok zachránil Google a mohli jsme začít malovat. Starší dcerce to s kornoutkem celkem šlo, mladšímu synkovi ale poleva neustále vytékala špatným koncem. Po asi desáté opravě jeho kornoutku mi došla trpělivost. Dostal štěteček, mírně zředěnou polevu a už to jelo jako na drátkách. "Méňa, bí-ý, otovo, dajší" opakovalo se během chvilky dvacetkrát a všichni perníkoví medvídci byli najednou strakatí.

Na mou vlastní tvorbu nakonec nezbylo ani mnoho času ani moc perníčků. Jen velmi jednoduše jsem namalovala ty na pověšení na stromeček a pak se pustila do mytí sladkých ulepených dětí, stolu, židlí, ...