V půlce prosince, v době balení posledních vánočních dárků, chystání ozdobiček na stromeček a příprav k pečení trošky cukroví, jsme také plánovali vánoční návštěvy u příbuzných. Měla jsem intenzivní pocit, že na návštěvu manželovi rodiny musíme přivést nějakou dobrotu. A tak jsem jedno pozdní odpoledne vyslovila nahlas svůj nápad o upečení vánočky. Manželova reakce byla ale velmi rozpačitá: "No víš, vánočku vždycky peče mamka. A nebo vlastně babička. Teda, já nevím, ale někdo ji rozhodně vždycky peče." Nakonec jsme se rozhodli, že musí stačit, když přivezeme na návštěvu vosí úlky a tři (pra)vnoučata. A dobře jsme udělali. Vánočky byly totiž dvě, jedna od maminky a jedna od babičky. A obě moc dobré. O upečení vlastní jsem se ale nenechala připravit úplně a minulou sobotu se do ní pustila.
Po pečlivém prostudování mnoha receptů jsem na přípravu těsta použila následující suroviny:
Do trouby jsem dala starý plech s vodou pro vytvoření páry. Když byla trouba rozpálená na maximum, strčila jsem vánočku dovnitř a pečlivě hlídala čas. Po sedmi minutách jsem lehounce růžovou vánočku i starý plech vyndala, teplotu stáhla na 150°, v troubě vyvětrala a vánočku zase šupla zpátky. Za čtyřicet minut se vykulila ven v celé své kráse.
A pak jsem byla tak zvědavá, jaká bude na řezu a jak bude chutnat, že jsem dlouho nemohla usnout.