Velikonoce

Velikonoce pro mne vždy byly, a asi i navždy zůstanou, nejméně oblíbené svátky v roce. No povězte sami, jak je možné pravidelně slavit něco, co nemá své pevné datum? Další velké mínus, které velikonocům patří, je to, že jsou svátky jara. Znamenají tak konec zimy, sněhu a lyžování. A to konec definitivní. Konec, se kterým se nedá polemizovat, ani se nedá usmlouvat pár dní navíc. Vždyť přece všechna ta kuřátka, housátka, jiná mláďátka a sytě barevné jarní kytičky potřebují sluníčko a teplíčko. Jsou to svátky mláďátek a našim třem "mláďátkům" se proto moc líbí. Nakonec jsem tedy podlehla, a tak máme letos nejenom jarní výzdobu na oknech, ale také jsme barvili vajíčka, pekli mazanec a popravdě řečeno si velikonoce vlastně docela užili.

V předstihu několika málo dní jsme pekli housky z rohlíkového těsta. Nakonec se z nich vyklubaly housky s housátky.

Ani barvení vajíček jsme si nemohli nechat ujít. Ukázalo se však, že modrá barva na hnědých vajíčkách vypadá velmi nejarně, tmavě kovově modře. Smícháním modré a červené v libovolném poměru pak vznikala pořád dokola skoro stejně červeno-fialová. A výrobce lepících obrázků na vajíčka by si měl někdy vyzkoušet jejich aplikaci se třemi malými nedočkavými dětmi a vylepšit je tak, aby potřebovaly alespoň pětiminutové intenzivní máchání ve vodě.

Mazanec jsem nejprve nechtěla péct vůbec. Pak jsem se rozhodla, že ho udělám podle receptu na vánočku. To jsem si ale na druhý den rozmyslela a chtěla ho udělat podle receptu na mazanec, který mám od maminky. Nakonec se ale ukázalo, že většinu potřebných surovin doma nemám nebo ne v dostatečném množství. Mé odhodlání mazanec upéct to ale překvapivě zvýšilo, a tak jsem pekla z toho, co jsem měla zrovna k dispozici. Na manželovo prosebné, kdy že ho upeču znovu, tak bohužel existuje jediná odpověď: nikdy. Alespoň ne v této vláčné nadýchané variantě.