Zelení mužíčkové

Jarní návštěva babičky a dědy minulý týden nám přinesla kromě spousty krásných společných chvil také plno dobrot. Mimo jiné mlaďounké kopřivy na "špenátovou" polévku. A protože poznávací vlastností našich babiček je myslet si, že děti a vnoučata toho sní minimálně dvakrát tolik než doopravdy zvládnou sníst, zůstala spousta umixovaných kopřiv k experimentování.

A tak jsme teda experimentovali. Včera večer jsem zadělala těsto, které se velmi podobalo tomu, ze kterého peču kváskové rohlíky. Po přidání kopřiv nádherně zezelenalo.

Ráno jsme se synkem neplánovaně vstávali o půl páté, což bylo právě včas. Těsto totiž překvapivě kynulo, jak se říká, jako divé.

Lehce jsem ho rozválela na asi dva centimenty a vykrajovala mužíčky. Moje nejhorší obavy z trhání, kroucení a smrskávání se těsta se nenaplnily. S vykynutým těstem se pracovalo nádherně, panáčci na plechu drželi tvar a za další hodinu krásně dokynuli. Pak už jsem je jenom dozdobila očičkama ze slunečnicových semínek a šupla na čtvrt hodinky do trouby.

Výsledek mne opravdu překvapil. Jemná jarní kopřivová vůně se za chvilku linula celým bytem a my jsme měli poprvé v životě čerstvé pečivo na snídani. Asi ještě nikdy jsem si brzké ranní vstávání tak neužila.

Kam dál?

Související

Drobné pečivo

Galerie

Zelení mužíčkové