Stěhování

Za poslední měsíc se toho u nás událo strašně moc. Jen tak namátkou to nejdůležitější: přestěhovali jsme se, manžel změnil zaměstnání, děti se naučily jezdit na kole a já jsem se naučila péct v nové troubě. Odložila jsem stranou všechny předsudky o tom, jak moderní přístroje oplývají nepřeberným množstvím zbytečných funkcí a vychytávek a naučila se používat čtyři z pěti programů, které nová trouba má. A nebojte se, na ten pátý určitě taky časem dojde.

Ale pěkně od začátku. Na Nový rok 2014 jsme si dali předsevzetí, že se přestěhujeme do větší bytu, neboť nám děti začínaly pomalu ale jistě přerůstat ložnici. A vlastně i byt samotný. A tak jsme hledali, rozmýšleli, chodili na prohlídky, následně vyřizovali všechny formality, čekali na zápis do katastru a na konci září byl byt náš. Celý tento proces se dílem náhody přesně časově shoduje s mým třetím těhotenstvím. Od začátku až do konce. Tím ale ta pravá zábava teprve začala. Nakonec jsme byt úspěšně zrekonstruovali a to včetně téměř všech zdí. Získali jsme tím velkou prostornou kuchyň, do které se pohodlně vejdou všichni malí i velcí pomocníci, na panelákové poměry nepředstavitelně velkou koupelnu a pidiložničku velkou (nebo spíš malou) přesně tak akorát na postel a skříň bez dveří.

Ze samotného stěhování jsem si dík dětem odnesla několik zajímavých postřehů. Za prvé, velké stěhovací auto při couvání nepípalo. A to bylo větší než popelářské auto a taťka říká, že všechna velká auta musí pípat, protože když nepípá, tak někoho zajede. Zadruhé, vagony metra na lince C nemají očíslované dveře jako ty na Béčku. A jak se tedy pozná, které dveře to jsou? Po pár jízdách "novým červeným" metrem naštěstí dcerka objevila, že očíslované jsou. Jenže na straně a v jiném pořadí. No nevadí, hlavně, že nejsou zcela bez čísel. A za třetí, ten pán, co v metru říká názvy stanic se pokaždé splete a místo Kačenkova hlásí Kačerov.

A nakonec jen na vysvětlení titulního obrázku. Pár dní před stěhováním jsme pekli na rozloučenou mřížkový koláč s pudingovo-ovocnou náplní. Recept vám tentokrát neprozradím, protože si ho již přesně nepamatuji. Dala jsem do něho všechno, co nám ještě doma zbývalo, ale narozdíl od dortu kočičky a pejska byl celkem chutný a břicho nikoho nebolelo. A protože se nám ty čtyři roky v Libni bydlelo moc krásně, nazdobili jsme si ten koláč na rozloučenou přesně podle toho.