Matfyzačka

Dneska nebudu psát o pečení. Náš kvásek totiž už týden odpočívá doma v lednici a já s dětma "odpočíváme" na prázdninách u babičky. Původní plán byl naprosto jasný a jednoduchý: lyžovat, sáňkovat, bobovat, koulovat se, stavět sněhuláky, válet se v závějích a ještě všemožně jinak si užívat zimní radovánky. Tvrdou realitou je pět stupňů nad nulou, rozblácená zahrada, mlhavo, sychravo, deštivo a kašlající děti. A tak pijeme s babičkou léčivý bylinkový čaj s medem a objevujeme hračky, které poslední desetiletí trpělivě čekaly schované na půdě. Mezitím mi zůstalo trochu volného času pro práci a při úklidu v počítači jsem našla krátkou příhodu, která se mi stala před pár lety. Už vůbec nevím proč jsem si ji zapsala. Tak jestli chcete, čtěte také.

I přesto, že matfyz nestuduji a ani jsem nikdy nestudovala, občas se v některé budově patřící této fakultě vyskytnu. Třeba včera. Čekala jsem v desátém patře v Tróji, a protože se v desátých patrech nenacházím příliš často, chtěla jsem si čekání ukrátit vyhlížením z okna. Po zastavení se u nejbližší okenní tabule jsem se ale místo na Prahu dívala do tváře klukovi, který se za oknem pohupoval zavěšený na laně. V ruce stěrku, u pasu kyblík, různě se kroutil a snažil se způsobit, aby sklo v oknech vypadalo po jeho zásahu čistší než před ním. Pozorování Prahy jsem si tak musela včera odpustit. Odstoupila jsem kousek od okna a čekala. Po chvilce proběhl mezi oním čističem oken a jeho kolegou, houpajícím se o kousek vedle, následující rozhovor. "Hele, už jsi viděl matfyzačku?" "Ne, proč? Ty jo?" "Teď tu jedna byla. A byla faaaakt matfyzácká!!!" Tak nevím. Že by byly matfyzačky ohrožený exotický druh? A daly se opravdu poznat podle své vizáže? Nejspíš ne. Asi jen ti kluci uviděli po několikahodinové dřině normální holku, tak to museli komentovat. A vstoupila by normální holka do budovy matfyzu? Nevstoupila! Tak vidíte, musela to být matfyzačka! Co to znamená být faaaakt matfyzácká jsem se včera už nedozvěděla. Nevadí. Možná je to lepší nevědět.