V hlavní roli...

pohanka! Aneb lívance bez mouky, mléka a vajec...

Naše kvásková rodina se rozrostla o dalšího člena - pohankový kvásek. Má úžasnou mechovitou strukturu, mírně našedlou barvu a naprosto nezaměnitelnou pohankovou vůni. Jak jinak, když dostává k jídlu pohankovou mouku, hladce mletou ve Šmajstrlově mlýně. Vzniknul přeučením lžičky kvásku žitného. Ani to nedalo moc přemlouvání, spíše naopak, pohanka mu od začátku velmi chutnala, a tak se nám hned v prvních dnech svého života odměnil pohankovými lívanci.

To bylo tak. Jednou večer jsem si oddělila lžičku žitného kvásku a přisypala do něho pohankovou mouku, přiléla vodu a pořádně zamíchala. S napětím, co v mističce ráno najdu, jsem šla spát. Ráno byl nový kvásek nádherně vykynutý. Malou část jsem si ho nechala a od té doby má čestné místo mezi kváskem žitným a pšeničným. Do zbytku jsem přidala na hodinu namočená chia semínka, pohankovou mouku, vodu, trochu cukru, špetku soli a najemno mleté ovesné vločky. Všeho tak akorát přiměřeně. Těsto jsem promíchala a nechala kynout.

Po čtyřech hodinách byly vidět na povrchu bublinky.

Pustila jsem se do smažení malých lívanečků.

Mazali jsme je hruškovými povidly od babičky, a proto mizely tak rychle, že se mi o jejich pěkně vypadajícím servírování mohlo jen zdát. Musí vám tak stačit na ukázku stav těsně po dosmažení, respektive těsně před přiběhnutím strávníků ke stolu.