Jak nám moderní technika ulehčuje život

Léto a prázdniny už skoro tradičně trávíme co nejvíce mimo domov. U babiček na zahradě či na dvorečku je nám líp než v pražském bytě. Jenom kvásek trochu trpí, protože chudák zůstal doma v lednici. Než léto skončí a my si zase všechno pečení pěkně vynahradíme (a že už mám v plánu pěknou řádku nápadů na vyzkoušení), povím vám o tom, jak jsme letos na jaře vyzkoušeli nově postavený moderní plavecký bazén.

Jednoho deštivého sobotního rána jsme se rozhodli, že si půjdeme celá rodina zaplavat. Máme to kousek do nově postaveného plaveckého areálu, a tak jsme neváhali, zabalili plavky a ručníky a nadšeně vyrazili. Uvítala nás moderně vypadající budova. Obrovské a téměř prázdné parkoviště před ní slibovalo dost místa pro vodní radovánky pro všechny. Dostat děti od stříkajících fontánek dovnitř budovy způsobilo zdržení, které nám moc nevadilo, neboť jsme nikam nespěchali. Aspoň jsme měli čas na přemýšlení, jaký smysl mají fontánky za vydatného hustého deště.

Na recepci jsme dostali něco jako hodinky s čipem pro vstup. Ze zmateného vysvětlování slečny za přepážkou jsme sice měli pocit, že je budeme muset použít alespoň dvacetkrát, moc těžkou hlavu jsme si z toho ale nedělali.

Do šatny jsme se dostali bez problémů, pokud nepočítám rozvazování uzlíků na tkaničkách dětí a rozlité pití. A když říkám do šatny, tak to není chyba. Jednotné číslo je zcela v pořádku, protože zde nenajdete klasické rozdělení na dámskou a pánskou šatnu, ale všichni se převlékají společně. Pro stydlivé jedince jsou pak vprostřed šatny připravené malinké převlékací kabinky.

A se samotnými skříňkami je to ještě komplikovanější. Otevírají se na čip, který jsme měli na ruce. Jenomže to otevírání není na skříňce, ale na terminálu v rohu šatny. K němu musíte čip přiložit a pak během daného časového limitu (asi pět sekund - no možná deset, ale nám to po chvíli začalo připadat spíš jako deset milisekund) skříňku otevřít, jinak se opět uzamkne. A když zrovna jeden ze dvou těchto terminálů nefunguje a dostanete skříňky na opačném konci šatny než je ten fungující a máte s sebou tři malé děti, jejichž nejoblíbenější činností je skříňky zavírat, naběháte přes šatnu maraton než všechny věci a oblečení (ale pozor, kromě plavek) skončí ve skříňce.

Bohužel ani plavání jsme si nakonec moc neužili. Všechny vířivky, tobogán a tekoucí voda způsobovali takový hluk, že děti byly hrůzou bez sebe. A kvůli již zmiňovanému hluku je nebylo možné uklidnit, protože neslyšely, že na ně vůbec mluvíme. A tak jsme brzy absolvovali druhý šatnový maraton a u deštěm zalitých fontánek vzpomínali na staré nemoderní šatnové skříňky na klíček.