Je to podzim, nebo není?

Ač se to podle velmi teplého a slunečného počasí nezdá, září je již v plném proudu. My jsme se vrátili z našich prázdninových cest a zase si pomalu zvykáme na pravidelný režim a především velkou absenci péče, kterou nám celé léto poskytovali naše milující babičky, dědové, prababičky, tety a strejdové. Každoročně pro mne léto končí v okamžiku, kdy se vrátím z poslední návštěvy u babičky a z batohu se mi vykutálejí zlaté a vonící dýně. Ani letos tomu nebylo jinak. Navzdory datumu v kalendáři i téměř tropickému počasí mne přepadla podzimní nálada. A abych uspokojila podzimní mlsnou, rovnou jsme nádhernou dýni upekli k obědu.

Malou část dýně jsem odložila bokem a dcerka ji po obědě nastrouhala na jemno. Pak jsme ji přidali do těsta na pohankovo-žitný chléb, který poslední dobou s velkou oblibou pečeme.

Do těsta na tento chléb dávám k žitné a pohankové mouce dost vody, takže výsledná konzistence těsta je řídká, jakoby kašovitá.

Takto umíchané těsto přeliju do máslem vymazané formy. Je potřeba vymazávat máslem nebo jiným "tuhým" tukem. Olej během několika hodinového kynutí stéká dolů a chleba se pak u horních okrajů formy přichytí.

Po asi pěti hodinách kynutí těsto téměř zdvojnásobí svůj objem. Peču ho hodinu v troubě rozehřáté na asi 190°C.

Další postup práce je již stejný jako u ostatního pečiva: nechat vychladit na mřížce...

...nakrájet a sníst.

Dýňový chleba měl mírně naoranžovělou barvu, úžasně měkkou a vláčnou střídku, ale hlavně nepřekonatelně voněl celým bytem.