Včera večer jsem si připravila pšeničný kvásek s myšlenkou, že dneska z něho upeču rohlíky. Jenomže dneska ráno jsem vstala, díky víkendovému posunu času stále ještě těsně po páté, a do rohlíků se mi vůbec nechtělo. Co ale udělat s připraveným kváskem?
Chvíli jsem se ještě přemlouvala do rohlíků, ale marně. Dneska prostě nebyl ten správný den. Pak jsem našla v lednici zbytek kozího kefíru, který jsme si přivezli z návštěvy od babičky a dostala hroznou chuť experimentovat. Přidala jsem ho ke kvásku, pak ještě trochu cukru, oleje a špaldové mouky, rozinky a skořici pro podzimní chuť a kousíčky čokolády, které celou bábovku pozvedly do nedohledných výšin. Další postup byl velmi jednoduchý, vymíchat středně řídké těsto, nalét do bábovkové formy a nechat kynout.
Moc se jí nechtělo, takto vypadala po sedmi hodinách. Dostala jsem na ni vztek. Zavřela jsem ji proto do trouby a troubu zapnula. Ať si tam pěkně dokyne při rozehřívání.
To se povedlo a z trouby vyšla ven v nádherné barvě i velikosti.
Původně jsem ji chtěla nechat na zítřejší snídani, ale ostatní členové naší domácnosti mne přehlasovali. Tak snad nám bude ta zbylá půlka bábovky zítra na snídani stačit.