Perník a perníčky a další dobroty

Mráz a sníh a slunečné počasí. Tak by se dal ve stručnosti popsat minulý týden. A opět bobování, koulování a pečení chleba na kurzech. Ale nebojte se, jen o chlebu to dneska nebude. Dokonce se nám podařilo upéct něco, co jsme ještě nikdy nezkoušeli, i když myšlenky na tento typ pečiva mám již mnoho let. Výsledek byl více než uspokojivý. Ale pěkně od začátku.

Těsta z úterního večerního kurzu pečení kváskové chleba jsem dopékala ve středu ráno a dopoledne je pak rozdala kolegům ve škole.

Na sobotních kurzech jsme pekli nejen chleba, ale i rohlíky, škvarkové placičky a celožitný chléb. Fotit jsem zase bohužel nestíhala.

Poslední sobotní chleba a pokus o nařezání. Dokonce je i celkem poznat, co to mělo být. Nepatchworkářkám napovím - srdíčko alá Tilda :)

Po běhání venku v aktuálně panujícím počasí jsou všichni nejenom pořádně hladoví, ale také zmrzlí. A není nic lahodnějšího v zimě na zahřátí než čerstvě upečený perník. Pro veliký úspěch předchozích pokusů jsem ho opět dělala kváskový. Tentokrát jsem část mouky nahradila za pohankovou, přidala skořici, hřebíček a med a celé těsto nakonec nalila do malých muffinkových formiček. I na tři medvídky se dostalo.

Nechala jsem asi čtyři hodiny kynout...

...a pak půl hodinky pekla.

Pak jsem je dala chladnout na mřížku, ale ony začaly záhadně mizet pryč :)

A aby toho perníku nebylo málo, upekli jsme také klasické medovníčky. Byl to rest z prosince a schválně zda se vám povede rozdělit jednotlivé kousky do čtyř skupin podle autora zdobení? Pomáhali samozřejmě úplně všichni.

A nakonec ta slibovaná novinka. Původní myšlenka není moje a mám ji v hlavě již skoro deset let. V té době se u nás v městečku daly koupit rohlíky, které se jmenovaly obilné, i když správnější a výstižnější název by asi měl být obilkové. Jako veškeré jiné pečivo byly vyrobeny z obilí. Navíc však obsahovaly celá zrníčka. Byly vynikající, a to především díky těm zrníčkům. Od té doby si říkám, že si podobné pečivo upeču i doma. Jenomže to bych si musela vzpomenout dostatečně dopředu a obilky si uvařit. Nějak mi to pořád nevycházelo, ani nevím pořádně proč. Až v neděli jsem přemýšlela, co se zbytkem uvařených žitných zrn, která zůstala ze sobotního kurzu. Obvykle je zamrazím a pak postupně přidávám třeba jako zavářku do polévky. Proč jsem to tak neudělala i tentokrát vlastně sama nevím. Hlavní je, že jsem se konečně dostala k pečení "obilného" pečiva. Vznikl tak toustový chléb, bílý, vláčný a nadýchaný, přesto však velkým dílem žitný, celozrnný. O jeho pečení ale zase až někdy příště.