O Pikniku po Pikniku

Tak jaký vlastně byl letošní Apetit piknik? Nemám slov, nevím čím začít. Bylo toho za ten jeden den přípav a pak sobotní dopoledne přímo na místě tolik. Vyčerpávajícího, nového i překvapivého. Svého přihlášení ale rozhodně nelituju a doufám, že spokojenost byla i na druhé straně našeho stánku.

Recepty na plánované pečivo, přesnou dobu kynutí i pečení jsem za poslední měsíc vyladila do posledního detailu. Byla jsem si tedy celkem jistá, že můj pečící plán bude fungovat a v troubě se bude střídat jeden plech akorát nakynutého pečiva za druhým. Nezodpovězenou otázkou zůstávalo, zda naše trouba osmnáct hodin nepřetržitého pečení přežije. To jsem raději předem netestovala. Stejně tak jsem si nebyla jistá, zda osmnáct hodin v kuchyni přežiju já. Nakonec to dobře dopadlo s námi oběma a tak se můžete těšit na mnoho dalších pečených dobrot.

Dnes ale zpátky k Pikniku. Všechno to začalo tím, že manžel přinesl domů třicet kilo mouky. Děti jsem v pátek vypravila ven s babičkou, pozvala si na pomoc s hnětením těst bratra, který potřeboval odpočinek po svých čtvrtečních státnicích a pustila se do díla. Fotit jsem během toho všeho mísení, tvarování jednotlivých kousků, měnění plechů v troubě a skládání pečiva do krabic opravdu nestíhala. Zvládla jsem jen úplně první várku těsta:

a úplně poslení várku vytvarovaných šnečků:

A pak už bylo najednou sobotní ráno, všechno bylo upečeno a nachystáno v autě k odvozu a mě připadalo, že bych šla raději spát, než někam jet. Při přípravě stánku ze mne ale nakonec únava spadla a celé dopoledne jsem si pořádně užila.